1) "Není nic lepšího než s kámoši pořádnej mejdan. Jenže když jsem byla ještě menší, moje máma si o tom myslela něco jiného nikdy mě na žádnou akci nechtěla pustit. Proto když jednou naše parta pořádala večírek u mé kamarádky v sousedním domě oslavu narozenin, rozhodla jsem se, že zmizím potají. To se mi taky povedlo a já si to pěkně užívala. Jenže ve chvíli, kdy jsem divočila při tanečku, se zničeho nic otevřely dveře a v nich se objevila moje máma. Na sobě měla župan a bačkory a strašně se rozčilovala. Vytáhla mě ven a před všemi kámoši mě pěkně seřvala. Cítila jsem se strašně!"
2) ,,Jednou, se mi stal děsnej trapas. Seděla jsem v pizzerii a pořád na mě civěli nějací kluci. znervózněla jsem a zařvala na ně: ,Chci se v klidu najíst! Mohli by ste se otočit a nečumět mě do pusy jen protože jsem Avril Lavigne?!' Ti, kluci nezrudli, jak jsem si myslela, ale omluvili se mi stím že žádnou Avril Lavigne neznají, jen jsem se jim líbila! Málem jsem se hanbou propadla!"
3) "Loni v zimě jsme s kamarádkou seděly u nás doma u krbu a popíjely čaj, když nás napadlo, že bychom si mohly večer zpestřit nějakou hrou. Začaly jsme hrou na pravdu. Netrvalo dlouho a já jsem prohlála což znamenalo ve spodním prádle přeběhnout ulici tam a zpátky. Zdánlivě žádnej problém, kdyby venku nesněžilo a nemrzlo. No, když už jsem se vsadila, tak to nesmim vzdát , řekla jsem si a vyběhla na ulici. Byla to hrůza! myslela jsem siže umrznu a kromě toho jsem narazila na mámu, která se právě vracel a domů. ,,Doufám, že máš pro tohle vysvětlení!" spustila hned u dveří. Když jsem jí pak doma vysvětlila důvod, začala se smát. Katastrofa!"
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.










Offline







Ahoj. Už jsem ti napsala na e-mail ohledně toho rozhovoru.
